Svůj zážitek zdokumentovala Nicole Máchová:
Když jsem se rozhodovala, kam vyjet na Erasmus, asi jsem jako většina zájemců neměla moc jasno, a tak jsem si jednoduše navolila několik škol, které mě zaujaly svou lokalitou nebo nabízenými předměty. Na třetí místo jsem umístila školu, která mě zaujala svou lokalitou ve francouzsky mluvícím Bruselu i nabídkou předmětů. Na tuto školu jsem se nakonec dostala a strávila jsem na ní 5 měsíců života. A právě o těchto 5 měsících na KU Leuven, Campus Brussels je tento článek.
Po tom co jsem slíbila, že napíšu článek o svém pobytu v zahraničí, jsem si představovala, že vytvořím umělecké dílo, které bude pro všechny ostatní studenty motivující, a to hlavně z akademického hlediska. Než jsem však začala psát, nakreslila jsem si myšlenko
vou mapu a zjistila jsem, že jsem ze svého studijního pobytu u
dělala spíš takový jeden velký gastronomický zážitek. Nechápejte mě špatně, samozřejmě jsem se učila a chodila poctivě do školy – všechny předměty jsem zvládla a dovoluji si tvrdit, že jsem si i z každého něco odnesla. Také jsem cestovala, což k Erasmu neodmyslitelně patří, hlavně v takovém městě jako je Brusel, odkud je možné se letecky nebo autobusem dostat do mnoha zemí Evropy za pár korun. Ale nakonec jsem i to cestování pojala spíše gastronomicky. No jen posuďte sami – například v Milánu jsem za 2 dny stihla ochutnat 3 druhy pizzy a 6 druhů zmrzliny (také mi potom byly všechny moje kalhoty o poznání těsnější).
Kromě Milána jsem si vydala i do Kodaně (kde jsem měla výborný Hamburger), do Amsterdamu (tam mají nejlepší holandské vafle) a do Lille (bez palačinek by Francie ani nebyla Francie). Také jsem navštívila různá Belgická města. Po Belgii je nejlepší pohybovat se pomocí vlaku, a tak jsem se po kolejích svezla 
do Lovaně (kde jsem navštívila hlavní kampus mé belgické školy), do Antverp (kde jsem měla možnost vidět, jak to funguje v jednom z největších přístavů v Evropě), do Brugg a Gentu.
Možná si teď říkáte: „Chudák holka, ona takhle cestovala všude sama a pak musela zajídat žal.“ Ale dovolte, abych vás vyvedla z omylu. Vůbec jsem necestovala sama, ale s partou úžasných lidí, které jsem měla to štěstí poznat a kteří sdíleli moji lásku k jídlu. Eramus je příležitost, jak poznat spoustu nových lidí a udělat si přátele po celém světě. Díky tomu jsem tak měla možnost poznat nejen belgickou kulturu, ale i mnoho dalších.
Po akademické stránce jsem zase zažila trochu jiný styl výuky, než jaký známe u nás na VŠE. Na KU Leuven je kladen mnohem větší důraz na různé projekty a seminární práce, které jsou ovšem také úplně jinak koncipované, než na co jsem zvyklí. Ani jeden z učitelů po nás nevyžadoval v seminární práci teoretickou část. Celá práce byla čistě prakticky zaměřená, a to většinou tak, že jsem sami museli navrhnout nějakou strategii pro námi vybranou firmu na námi vybraném trhu. Ovšem vše záleží na přístupu učitele, a tak i některé přednášky byly spíše teoreticky zaměřené.
A jaký vlastně byl Brusel? Vždy když se mě někdo na tuto otázku zeptá, tak odpovídám, že to není město pro mě. Musím ale přiznat, že je to pravděpodobně kvůli počasí. V Belgii totiž pořád prší – prší v zimě, prší na jaře, prší v létě (a silně věřím tomu, že prší i na podzim). Navíc není Brusel moc hezké město. Je takový šedivý, špinavý a plný kancelářských budov. Když ale hledáte, tak najdete – a tak jsem našla spousta malých kavárniček, o něco větších hospod a restaurací a ještě o něco větších parků, které stojí za to vidět a kde je radost trávit čas.
P.S.: 
Nechci zase mluv
it o jídle, ale v Bruselu mají výborné mušle, vafle, hranolky a pivo! Také se na jaře v Bruselu pořádal Food Truck Festival, kde jsem ochutnala takové věci jako jsou třeba nachos s červi 🙂