Příběhy SKOKanů

MICHAELA LISTOVÁ

Ve SKOKu jsem se angažovala od počátku, zakládali jsme jej totiž před 2 roky s partou spolužáků. Chtěli jsme tvořit na naší škole něco víc, než jen odstudovat předměty, získat diplom a s dalšími lidmi z oboru se potkávat jen namátkově. Chtěli jsme vytvořit společenství, kde bychom se s šikovnými spolužáky potkávali na pravidelné bázi a společně tak pomohli zase o něco zlepšit univerzitní prostředí.Foto M.Listová

Po prvním roce jsem se stala prezidentkou klubu, což s sebou přineslo více času stráveného prací pro klub, přemýšlení nad strategií, apod., ale zároveň poskytlo i jiný, komplexnější náhled a zkušenosti.

Jedním z hlavních přínosů pro mě osobně je možnost vyzkoušet si reálně spolupracovat s velkou skupinou lidí, řídit některé procesy a především trénovat soft skills, což beru jako nejlepší přípravu na budoucí potenciální manažerskou praxi. Zároveň v současné chvíli již nabyté znalosti předávám mladším členům a to je další nová zkušenost.

Rozhodla jsem se do této činnosti jít, protože jsem tušila, že to s sebou přinese spoustu zajímavých příležitostí. Povedlo se nám udělat kus práce, něco vybudovat a i díky tomu se z nás stala opravdu skvělá parta, téměř všichni zakládající členové nadále ve SKOKu aktivně působí a k tomu se přidalo hodně nových tváří. Věřím, že nám tu vznikla přátelství dokonce na celý život a to je to, co vám už nikdo nikdy nevezme. :-)

————————————————————————————————————————————

VERONIKA PAVLÍČKOVÁ

Proč jsem se přidala ke SKOKu? Inu, na začátku vlastně žádný SKOK vůbec nebyl. Všechno to začal inzerát na stránkách FMV, který poptával studenty na spolupráci na projektu Global Competitiveness Report pro World Economic Forum. Nabídka více než zajímavá pro studenta mezinárodního obchodu – moc jsem neváhala a přihlásila se. A vyšlo to! Že ale práce pro WEFko bude jen třešničkou na celém dortu tehdy ještě neexistujícího studentského spolku, to jsem netušila.

Fakulta s námi tedy měla jiné plány a další projekty tak na sebe nenechaly dlouho čekat. Když se ohlížím zpětně, s radostí vidím, jak SKOK za ty dva roky své existence vyrostl. A portfolio našich aktivit se úspěšně rozšiřuje. Nemám pocit, že bychom kdy spustili něco, co byl vyloženě krok vedle.Je to dáno hodně tím, jak uvnitř fungujeme. V tomhle dávám zapravdu našemu CFO Ondrovi, že SKOK je jako firma: každý má svůj úkol, projekt, svěřené kompetence a taky zodpovědnost a povinnosti. Každý z nás spolupracuje s lidmi z různých „oddělení“, každý se o něco stará; má možnost přinést nové nápady, ale musí je dobře odprezentovat a obhájit před ostatními; přesvědčit je, že stojí za to investovat do nich čas a energii. Když pak přijdu do práce, vidím, že to opravdu není jiné :) SKOKanství je tedy z mého pohledu jasná a užitečná průprava do budoucího pracovního života.

Foto V.PavlíčkůMimoto mi SKOK dává možnost alespoň zčásti realizovat věci, které bych jinak vůbec neměla šanci přivést k životu. Během té doby, co jsem ve SKOKu, jsem si odskočila na erasmus do Finska, odkud jsem se vrátila doslova s očima navrch hlavy a s tou hlavou k prasknutí naplněnou myšlenkami a nápady, jak působení SKOKu vhodně rozšířit – to vše dík inspiraci od finských studentských spolků, které fungují ještě na úplně jiném levelu než ty naše české. Pochopitelně nemůžu všechny zvyklosti a tradice od Finů prostoduše okopírovat a přenést do ČR, ale inspirace se rozhodně hodila a já jsem moc ráda, že mě kolegové ve SKOKu podpořili a ty nápady pomohli rozvinout a přizpůsobit českému studentskému prostředí. Mám vizi, kde by mohl SKOK v horizontu deseti, dvaceti nebo i padesáti (nač troškařit) let být a rozhodně se přičiním o to, aby tomu tak bylo.

Ostatně, díky SKOKu jsem se za tu nedlouhou dobu mohla dostat k různým zajímavým příležitostem a událostem, ke kterým bych jinak ani nepřičichla. Za všechny můžu jmenovat už jednou zmiňovaný projekt GCR pro WEF a s ním spojená setkání s různými zajímavými lidmi nejen z businessu.

V neposlední řadě je členství ve studentské organizaci, jakou je i SKOK, příjemnou a pro budoucí zaměstnavatele zpravidla zajímavou položkou v profesním životopisu. Alespoň já za sebe můžu říct, že svá poslední tři zaměstnání jsem určitě zčásti získala i proto, že mé šéfy těch pár řádků v CV zaujalo a u pohovoru se na ně každý z nich vyptával. O uchazeči totiž taková aktivita leccos vypovídá: ochota a chuť dělat něco nad rámec studijních povinností, předpoklad jistých dovedností (můžu garantovat, že žádný kurz na škole nenaučí některé soft skills tak, jako aktivní působení ve studentském spolku!), zapálenost pro věc, týmový duch a další.

Jo a když už se bavíme o tom týmu: SKOK mě baví. Hodně mě to baví. A nejvíc mě baví naši lidi. Naše sestava se s časem mění, ale – nechci to zakřiknout – doposud jsem na SKOKany měla štěstí. Je radost s nimi spolupracovat a po práci se čas od času i pobavit :-) A co si budeme povídat, v těch masách studentů, jakými naše škola oplývá, se rozhodně hodí mít pár spřízněných duší. Díky SKOKu pro mě prostředí VŠE přestalo být tak anonymní, jako bývalo. A to se rozhodně počítá!